Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 184, 01.05.2006

Spojené státy a Čína: ostražití soupeři

Prezident Čínské lidové republiky Chu Ťin-tchao právě ukončil návštěvu Spojených států. Prezident Bush před jeho příchodem řekl, že vztahy těchto dvou zemí jsou „komplikované“. Protentokrát měl pravdu.

Prezident Chu měl na cestě tři hlavní zastávky: Seattle, Washington a New Haven. Jejich volba dobře ilustruje povahu historických vztahů mezi Spojenými státy a Čínou. Zastávka v New Havenu, při níž Chu navštívil Yaleovu univerzitu, byla projevem úcty k nejstarším svazkům mezi oběma zeměmi. Prvními Američany, kteří navštívili Čínu na svých kliprech, byli kupci z Nové Anglie. Šlo jim o obchod. Nová Anglie také do Číny vysílala misionáře - hlasatele náboženství i lékaře. Peter Parker, absolvent Yale College a Yale Medical School, otevřel roku 1835 v Kantonu (dnešním Kuang-čou) Ophthalmic Infirmary, první nemocnici západního stylu v Číně. O dvě desetiletí později, roku 1854, se Yung Wing stal prvním Číňanem, jenž absolvoval americkou univerzitu. Do Yale ho poslal křesťanský misionář působící v Hongkongu. Od těch dob Yale pěstuje s Čínou specifické vztahy.

Svou návštěvou v Yale prezident Chu vyjádřil uznání těmi dějinám. Čína už ale nepřijímá ze Spojených států misionáře - náboženské ani zdravotnické. Nyní se zapojuje do výměny postgraduálních studentů s Yale a institucemi po celém světě.

Současnost představovala návštěva ve Washingtonu. Na ní bychom si měli všimnout některých drobných detailů. Především to nebyla státní návštěva, jakou si přál prezident Chu - Bushovo malé, ale významné odmítavé gesto. Zadruhé prezident Chu nenavštívil texaský Crawford, což si zase přál prezident Bush. Předpokládám, že Bush se chtěl podívat Chuovi do očí (jak se podle svých slov podíval do očí Putinovi) a rozhodnout se, jestli se Chuovi dá nebo nedá důvěřovat. Bush se musel vzdát této možnosti. To bylo Chuovo malé, ale významné odmítavé gesto.

Setkání ve Washingtonu se točilo kolem záležitostí, v nichž si Bush přál Chuovu vstřícnost: zaprvé to byla podpora pro rozhodnou akci v záležitosti jaderného rozvoje Íránu a také Severní Koreje; zadruhé různá ekonomická opatření, jež by mohla snížit obchodní deficit USA s Čínou; zatřetí mírnější zacházení s politickými vězni v Číně. Chu chtěl konkrétně jediné: ujištění, že by Spojené státy nějakým způsobem sankcionovaly Tchaj-wan, pokud by vyhlásil nezávislost.

Výsledek byl nula k nule. Bush od Chua fakticky nic nedostal, Chu oplátkou nedostal nic od Bushe. Všechna jednání byla zdvořilá, ale neústupná. Je zřejmé, že ani jedna strana nechtěla udělat nic, co by proměnilo jejich „komplikované“ vztahy ve vztahy nepřátelské, bez ohledu na skutečnost, že oba prezidenti byli doma vystaveni určitému tlaku, aby se vydali tímto směrem.

V pozadí této ostražité rivality stojí na obou stranách určité střednědobé předpoklady. Vláda USA vnímá Čínu jako „vznikající mocnost“, jejíž význam v ekonomické, politické a vojenské sféře roste. Líbí se jí ekonomický vývoj Číny jako důležitého obchodního partnera, má pochybnosti o jejím stoupajícím politickém vlivu, bojí se její rostoucí vojenské moci. Podle mého názoru vláda USA spoléhá na to, že v průběhu následujících dvaceti let ekonomická role Číny převládne nad její vojenskou rolí a že vliv Komunistické strany Číny upadne, nebo dokonce zcela vymizí.

Čína také sází na budoucnost. Vidí Spojené státy jako upadajícího obra - upadajícího ekonomicky, politicky a vojensky. Je přesvědčena, že v současnosti není třeba tohoto obra provokovat, a spoléhá na to, že přijde její čas, takže za dvacet let, až hvězda USA začne hasnout, její vlastní hvězda začne zářit.

To nás přivádí ke třetí zastávce návštěvy, Seattle. Sídlí tam dvě velké americké firmy, na nichž má Čína obrovský zájem - Microsoft a Boeing.. Číňané jsou nepochybně přesvědčeni, že jednoho dne obě předstihnou. Ovšem v tuto chvíli potřebují jejich produkty a technické znalosti. Takže Čína si je pěstuje (právě oznámila, že koupí od Boeingu 150 letadel) a oba podniky si pochopitelně pěstují Čínu. Je samozřejmé, že takové podniky ve Spojených státech významně přispívají k udržování vztahů s Čínou navzdory ideologickým jestřábům, kteří chtějí otevřeně prohlásit Čínu za nepřítele už teď, a nečekat s tím na pozdější dobu.

Z hlediska politického stylu je Čína odjakživa zemí vzdálených horizontů a tedy i trpělivosti. Spojené státy jsou od počátku zemí prudkého pokroku a tedy také netrpělivosti. Uvidíme, který z těchto stylů je vhodnější pro naši dobu.

Immanuel Wallerstein, komentář č. 184, 1.5.2006.

(Poznámka o copyrightu, zveřejnit za každým komentářem)

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Účelem těchto komentářů publikovaných dvakrát měsíčně je reflexe současné světové scény nikoli z perspektivy novinových titulků, ale z dlouhodobého hlediska.

Překlad se souhlasem autora © Rudolf Převrátil.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center