I. Wallersten, 187, Jak jde Latinská Amerika doleva ?

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 187, June 15, 2006

Jak jde Latinská Amerika doleva ?

Immanuel Wallerstein

V současných diskusích o směřování Latinské Ameriky doleva se zrcadlí celosvětový zmatek v názorech na to, co znamená být v jedenadvacátém století na levici. Zmatek vládne ve všech politických proudech a má více důvodů. Nejzřejmější příčinou je, že různí lidé měří posun doleva podle různých kritérií. Druhou je okolnost, že žádná politická tendence tohoto druhu není dokonale lineární. Vykazuje vždy vzestupy a poklesy, což ale neznamená, že nemá celkový trend. Třetím důvodem je nechvalný zvyk politiků hovořit různými jazyky podle toho, jaké posluchačstvo právě oslovují, což ovšem neznamená, že nelze zjistit, o co jim vlastně jde.

Mezi kritérii je třeba rozlišovat především podle toho, zda mluvíme o postoji daného režimu v geopolitických otázkách nebo o jeho konkrétních vnitřních politikách. Samozřejmě tyto dvě stránky navzájem souvisejí. Nicméně režimy nebývají vždy důsledné. Pro země Latinské Ameriky je hlavní geopolitickou otázkou jejich postoj a vztahy ke Spojeným státům. Málokdo podle všeho pochybuje, že u naprosté většiny latinskoamerických států došlo v této věci od roku 2000 ke značnému posunu. Stačí se zeptat ministerstva zahraničí USA, Státního departmentu. Tam dobře vědí, že jejich hlasu se už nenaslouchá s takovým respektem a bázní, jako kdysi. Nejde pouze o Chávezovo hašteření. Vidíme to dokonce i v nejistém jednání a převážně centristických postojích současné vlády Ekvádoru. Faktem je, že s výjimkou Kolumbie už volby nevyhrávají otevřeně pravicoví kandidáti. Něco takového před deseti lety prostě neexistovalo.

Zadruhé je třeba se podívat na stanoviska jednotlivých režimů v záležitostech týkajících se Světové obchodní organizace (WTO), Mezinárodního měnového fondu (IMF) a různých návrhů na smlouvy o volném obchodu předkládaných Spojenými státy. Jestliže uvízla na mrtvém bodě současná jednání ve WTO, jestliže IMF zmůže mnohem méně než před desíti lety, a jestliže Spojené státy nejsou schopny prosadit svůj návrh na Oblast volného trhu Amerik (FTAA, Free Trade Area of the Americas), způsobily to do značné míry početné „levostředové“ vlády Latinské Ameriky, jež kladou USA do cesty různé překážky. Nejedná tak Kuba, ale Brazílie a Argentina. Dokonce i v Peru nově zvolený velmi centristický prezident Alan García, jenž porazil Ollantu Humala (otevřeně podporovaného Chávezem), řekl ve svém prvním povolebním prohlášení, že má v plánu kriticky přezkoumat každý článek bilaterální dohody o volném obchodu, kterou předchozí peruánská vláda projednávala se Spojenými státy.

Ti, kdo kritizují různé latinskoamerické režimy zleva, kladou spíš důraz na to, jak si tyto režimy počínají ve vnitřní politice, než na jejich geopolitická stanoviska. Existují tři rozhodující „vnitřní“ problémy. Prvním z nich jsou práva takzvaného původního obyvatelstva. V zemích Latinské Ameriky jsou politickým problémem už přes dvě století. Ale teprve teď začíná docházet k průlomu. Do značné míry je to důsledek vzrůstu uvědomění a politické mobilizace původních obyvatel.

Mezi jednotlivými zeměmi jsou samozřejmě rozdíly. Vliv původního obyvatelstva také částečně souvisí s jeho demografickou sílou. Přesto si všimněme, co se děje. V řadě zemí byli prezidenty zvoleni kandidáti pocházející z původního obyvatelstva. Mobilizace tohoto obyvatelstva byla klíčovým faktorem ve zvolení Eva Moralese v Bolívii. Obdobná mobilizace v Ekvádoru způsobila, že tato země už jen stěží může zastávat svá tradiční pravicová politická stanoviska. Není ani třeba příliš připomínat výrazný případ Mexika, které dnes žije a funguje v situaci, jež byla od základu proměněna vzpourou zapatistů. Dokonce i v Chile, které má poměrně nízký podíl původního obyvatelstva, se jeho boj stal významnou otázkou, s níž se vláda musí potýkat.

Druhým problémem, často těsně propojeným s prvním, je pozemková reforma. Zde mají levicoví kritikové latinskoamerického obratu doleva pravděpodobně nejsilnější argumenty. Je faktem, že brazilská Partido dos Trabalhadores (PT, Strana pracujích) nedodržela svůj závazek, že provede významnou pozemkovou reformu. A že v důsledku toho její spojenec, Movimento dos Sem Terras (MST, Hnutí bezzemků), se od PT stále více vzdaluje. Do pozemkové reformy se však podle svého nejnovějšího prohlášení chce pustit nová vláda Bolívie. Pokud tak učiní, bude to velkou podporou pro obdobná hnutí v dalších zemích.

Třetím vnitřním problémem je kontrola nad přírodními zdroji (nejenom v těžbě surovin a energetice, ale také ve vodním hospodářství). Neznamená to vždy přímé znárodnění, ale určitě to znamená značnou míru státní kontroly a udržování značné části vytvořených příjmů v zemi. Také zde vidíme pohyb, i když pomalý, krůček po krůčku. Stačí číst výkřiky na téma protekcionismu, aby bylo vidět, že jde o realitu, s níž se dnes nadnárodní společnosti musejí nějak vyrovnat. V předchozích desetiletích mohly snadno zařídit, aby jejich příznivci provedli státní převrat. Jak ale ukázala Venezuela, dnes je to velmi obtížné.

Čtvrtým vnitřním problémem je, do jaké míry jsou nové režimy schopny podstatně zvýšit prostředky vkládané do vzdělávání na všech úrovních a do struktur souvisejících se zdravotnictvím. Podobně jako u pozemkové reformy zde zatím nebylo dosaženo příliš mnoho, i když jednou z příčin jsou nedostatečné vládní zdroje, což lze překonat opatřeními v jiných oblastech. Zatím se v tomto směru musíme zdržet konečných soudů.

Konečně je zde otázka, do jaké míry je zabráněno přímému zasahování armády do domácích rozhodovacích procesů. Latinské Amerika se opravdu velmi změnila, i když od doby vojenských převratů podporovaných Spojenými státy a vojenských režimů specializovaných na mučení ještě neuplynulo mnoho času. Amnestie, jež si zařídili vojáci při návratu do kasáren, se dnes revidují, zvolna a opatrně, ale zatím úspěšně.

Jaký je tedy celkový obraz? Latinská Amerika se nepochybně pohnula doleva. Zda bude tento pohyb v následujícím desetiletí pokračovat a sílit, závisí jak na vývoji celkové geopolitické situace, tak na schopnosti levicových sociálních hnutí Latinské Ameriky zachovat si soudržnost a přicházet s jasnými programy.

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center