I. Wallersten, 192, Tygr je v úzkých: nastává čas děsů

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 192, Sept. 1, 2006

Tygr je v úzkých: nastává čas děsů

Když před mnoha lety někteří z nás říkali, že nutně dojde k úpadku hegemonie Spojených států ve světosystému, že tento úpadek nelze zastavit a že už začal, většina lidí nám odpovídala, že ignorujeme zřejmou a nepřekonatelnou vojenskou a hospodářskou sílu USA. Někteří kritikové dokonce označovali naše analýzy za škodlivé, protože působí jako sebenaplňující proroctví.

Za Bushova prezidentství přišli k moci neokonzervativci. Uskutečnili svou politiku jednostranného siláckého militarismu, která měla (jak sami říkali) obnovit nezpochybňovanou hegemonii Spojených států tím, že vyděsí nepřátele USA a zastraší jejich přátele natolik, aby slepě následovali politiku Spojených států na světové aréně. Neokonzervativci dostali svou šanci a vedli své války, přičemž naprosto selhali jak při pouštění hrůzy na ty, koho považovali za nepřátele, tak při vynucování poslušnosti svých někdejších spojenců. Postavení Spojených států ve světosystému je dnes mnohem slabší než bylo roku 2000, což je právě důsledek naprosto mylné neokonzervativní politiky uplatňované za prezidenta Bushe. O úpadku USA dnes už otevřeně hovoří nemálo lidí.

Co se tedy dnes děje? Je třeba se podívat dvěma směry: dovnitř Spojených států a na zbytek světa. Ve zbytku světa věnují vlády všech barev stále méně pozornosti tomu, co říkají a chtějí Spojené státy. Když byla ministryní zahraničí Madeleine Albrightová, prohlásila, že Spojené státy jsou „nepostradatelnou zemí“. Možná tomu tak někdy bylo, dnes to ale určitě pravda není. Dnes je tygr v úzkých.

Není to ještě úplně „papírový tygr“, o němž hovořil Mao Ce-tung, ale určitě začíná vypadat jako tygr krčící se v sebeobraně.

Jak zacházejí jiné země s tygrem v úzkých? Se značnou opatrností. Ačkoli Spojené státy už nedokáží prosadit skoro všude to, co chtějí, jsou stále schopny způsobit velké škody, pokud se rozhodnou mlátit kolem sebe. Irán může vzdorovat Spojeným státům s velkým sebevědomím, ale dává si pozor, aby je neponižoval. Čína může cítit svou příležitost a být si jista, že v následujících desetiletích ještě zesílí, ale se Spojenými státy zachází v rukavičkách. Hugo Chávez může otevřeně štípat tygra do čumáku, ale starší a moudřejší Fidel Castro tak provokativně nejedná. A nový premiér Itálie Romano Prodi drží Condoleezu Rice za ruce, přičemž provádí zahraniční politiku, jejímž zřejmým cílem je posílení světové pozice Evropy nezávisle na Spojených státech.

Proč jsou všichni tak opatrní? Kvůli odpovědi se musíme podívat, co se děje ve Spojených státech. Faktický generální ředitel Dick Cheney ví, co je třeba dělat z hlediska militaristů, v jejichž čele stojí. Spojené státy musí „dodržovat kurz“ a ještě vystupňovat násilí. Alternativou by bylo uznat porážku a to viceprezident Cheney nikdy neudělá.

Cheney má ovšem doma akutní politický problém. On sám a jeho politika ztrácí ve Spojených státech masivně podporu. Strašení teroristy a obviňování kritiků ze zrady už není tak účinné jako dřív. Nedávné vítězství odpůrce války Neda Lamonta nad jejím obhájcem Joe Liebermannem v senátorských primárkách Demokratické strany v Connecticutu vyburcovalo politický establishment obou táborů. V průběhu několika dnů se značný počet politiků podle všeho posunul směrem k ukončení operace v Iráku.

Jestliže, jak se teď zdá docela možné, demokraté ovládnou v letošních listopadových volbách obě komory Kongresu, může vypuknout panika ve prospěch stažení i přes zdráhavost vedení demokratických kongresmanů. Pravděpodobnost takového vývoje dál stoupne, pokud zvítězí výrazní protiváleční kandidáti také v různých místních volbách.

Co tedy učiní Cheneyho tábor? Nelze očekávat, že bude pokojně sledovat, jak se schyluje k vítězství demokratického kandidáta v prezidentských volbách roku 2008. Ví, že mu pravděpodobně zůstávají už jen dva roky na to, aby vytvářel situace, z nichž bude pro Spojené státy skoro nemožné vycouvat. A protože v demokratickém Kongresu nedokáže prosadit žádný důležitý zákon, soustředí se (ještě více než dnes) na využívání exekutivních pravomocí prezidentského úřadu zastávaného poddajným a nastrčeným Georgem W. Bushem, aby po celém světě rozdmychával vojenské zmatky a ve Spojených státech drasticky omezil sféru občanských svobod.

Cheneyho kabala ovšem narazí na odpor, a to na mnoha frontách. Jeho nejdůležitějším ohniskem bude nepochybně vedení ozbrojených sil USA (s výjimkou letectva), jež zcela zřejmě dospělo k názoru, že současná válečná dobrodružství značně přetěžují vojenské kapacity Spojených států. Vedení ozbrojených sil se obává, že právě jemu to jednou přičte za vinu veřejné mínění USA, když už Rumsfeld a Cheney zmizí z novinových titulků. Cheneyho kabale se postaví na odpor také velký business, podle něhož má současná politika velmi negativní dopad na ekonomiku USA.

A samozřejmě jí bude ve Spojených státech vzdorovat také levice a levý střed, který zažívá nový příliv energie, hněvu a znepokojení nad kurzem politiky USA. Dochází k pomalé, ale zřetelné radikalizaci levice a dokonce i levého středu.

Až k tomu dojde, militaristická pravice odvětí velmi agresivně. Když vyhrál Lamont primárky, jeden čtenář napsal deníku Wall Street Journal, že „jsme u nás dospěli do bodu zvratu - jestliže dovolíme levici, aby většinově vládla, je s naší zemí konec“. Republikánské vedení považuje za „neschopné“. Jako mnoho jiných se tento pisatel bude ohlížet po tvrdších vůdcích.

Všichni si dělají starosti s občanskou válkou v Iráku. Co ale ve Spojených státech? Před námi je čas děsů.

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center