I. Wallersten, 195, „Jakou změnu přinese demokratický Kongres?“

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 195, Oct. 15, 2006

„Jakou změnu přinese demokratický Kongres?“

Nyní se zdá docela pravděpodobné, že pokud Republikánům nepomůže nějaký velký zázrak, Demokraté získají ve volbách 7. listopadu aspoň jednu komoru Kongresu USA a možná obě. Co se tím změní? Musím říci, že osobně budu volit Demokraty. Ovšem jako u mnoha lidí to bude především negativní hlas proti George W. Bushovi a druhotně proti republikánské většině v obou komorách. Budu tak jednat z řady důvodů, ale zejména kvůli invazi do Iráku, kterou považuji za nemorální, kontraproduktivní a celkově za fiasko - pro Spojené státy, pro Irák i pro celý svět. Mám vůči současnému režimu řadu dalších námitek - kvůli jeho útokům na základní svobody amerického lidu, zpátečnické domácí hospodářské a sociální politice, celkově neohrabané a nemoudré zahraniční politice. Ale Irák je jako důvod všechny převyšuje. Budu tedy hlasovat, abych protestoval a pokusil se zabránit dalšímu zhoršování věcí.

Bude si ale demokratický Kongres v něčem počínat lépe? Jak podotýkají všichni, není to vůbec jasné. Je nutno opravdu pochybovat, zda Demokraté jako celek mohou nabídnout skutečně lepší zahraniční politiku. Hlavním problémem vedení Demokratické strany je jeho víra, přinejmenším stejně silná jako u Republikánů, že Spojené státy jsou středem světa, pramenem moudrosti, velkým obráncem světové svobody - zkrátka hluboce ctnostnou zemí v nebezpečném světě.

Co je nejhorší, zdá se že věří, že pouhým očištěním od přehnaného unilateralismu, který praktikoval současný režim, budou schopni obnovit ústřední postavení Spojených států ve světosystému a znovu získat podporu jejich někdejších spojenců a příznivců především v západní Evropě a pak v ostatních částech světa. Zdá se, že skutečně věří, že je to záležitost formy a ne podstaty, a že chybou Bushova režimu bylo, že nejednal dostatečně diplomaticky.

Je pravda, že takto nesmýšlí všichni Demokraté, ba ani všichni Republikáni a nezávislí. V tomto okamžiku ale lidé schopní reálného pohledu na omyly politiky USA představují menšinu, navíc menšinu, která sama nemá jasný program a ani výrazného vůdce, jenž by vystoupil s alternativou.

Co se tedy stane? Pravděpodobně, i když ne zcela jistě dojde k tomu, že Spojené státy budou donuceny ke stažení z Iráku ještě před prezidentskými volbami roku 2008. A skoro zcela jistě dojde k tomu, že Republikáni obviní z „prohry“ ve válce Demokraty, na což Demokraté odpoví, že tomu tak není. Ovšem mimo obvyklého politického žvanění způsobí stažení hluboký šok americkému lidu, i když většina nebude vidět žádnou alternativu.

Na takový ústup je třeba pohlížet v kontextu válek, které vedly Spojené státy po roce 1945. Korejská válka a první válka v Zálivu skončily tam, kde začaly. Ve skutečnosti nevyhrála ani jedna strana. Pro Spojené státy byla nejdůležitější válkou - z hlediska jejího geopolitického dopadu, ekonomických nákladů a citové angažovanosti amerického lidu - válka ve Vietnamu. Tu Spojené státy prohrály. Výsledkem byl hluboký názorový rozštěp mezi občany - v tom, „kdo“ prohrál válku a jestli ji bylo možné „vyhrát“, kdyby se sledovala jiná politika.

Takzvaný vietnamský syndrom se nikdy nezhojil. Útoky 11. září 2001 vyvolaly v americkém lidu vlastenecké vzepětí a na chvíli se zdálo, že se země sjednotila. George W. Bush ale všechno promarnil a žádný demokratický prezident už onu situaci nevzkřísí. Odchod z Iráku, troufnu si předpovědět, bude ještě traumatičtější než útěk ze Saigonu roku 1975. Tyto dvě porážky budou ničivé a přesvědčivě ukáží hranice moci USA.

Pak zbudou fakticky jen dvě možnosti. Jednou z nich je, že dojde k hlubokému zpytování svědomí, které přivede Spojené státy k přehodnocení představ o sobě samých, o tom, co je možné ve světosystému dnes a v budoucnu, k uvědomění hodnot, v něž Spojené státy skutečně věří. Pokud k tomu dojde, možná vystoupí v Demokratické straně do popředí síly, které ztělesní toto přehodnocení. Nebo se možná jako odraz tohoto přehodnocení změní celá politická struktura Spojených států a jejich stran.

Je zde ovšem také druhá možnost. Dojde k ní, jestliže zemi ovládne hluboký hněv nad „ztrátou“ svého vůdčího postavení, jestliže se budou hledat obětní beránci (a najdou se), a země se případně vydá směrem k vyprazdňování Ústavy USA a svobod, které má chránit. Něco podobného tomu, co se stalo ve výmarském Německu. Ačkoli je situace v mnohém odlišná a ačkoli v žádném smyslu nepředpovídám, že u nás vznikne nacistická strana, bude nicméně těžkou pohromou pro Spojené státy a celý svět, jestliže Spojené státy učiní jakýkoli významný krok tímto směrem.

Důležité je to, co si Spojené státy myslí samy o sobě a co se sebou udělají, a to nejen pro Spojené státy, ale také pro ostatní svět. Protože poraněný slon může samozřejmě řádit jako pominutý. Na druhé straně si lze představit dobu, kdy drsný šok, jaký může způsobit porážka v Iráku, bude mít ozdravný účinek tím, že oživí nejlepší tradici Ameriky - tradici svobodomyslných, sociálně uvědomělých lidí, kteří budou opět vítat, podle slov vyrytých na Soše svobody, „schoulené masy toužící po svobodě“.

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center