Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 196, ov. 1, 2006

Severokorejská rozmíška: kdo na ní získal?

Immanuel Wallerstein

Severní Korea se připojila k jadernému klubu a všichni ostatní dávají najevo znepokojení. Je ale opravdové? Vážnou úlohu sehrává v této záležitosti pět států: Severní Korea, Spojené státy, Jižní Korea, Čína a Japonsko. Ve skutečnosti všechny reagovaly dost odlišně.

Nejvíc ze všech je nepochybně potěšena Severní Korea. Jadernou nálož odpálila z několika zřejmých důvodů. Je přesvědčena, že pokud bude mít po ruce tuto zbraň, nebude pravděpodobné, že ji napadnou Spojené státy. A podle všeho je tomu skutečně tak. Chtěla také, aby byla brána vážněji jako světový aktér. A nehledě na vnější zdání toho v posledních týdnech dosáhla. Severní Korea chtěla dát najevo nejen Spojeným státům, ale také všem ostatním a zejména Číně, že nemohou příliš ovlivňovat její rozhodování, a zdá se, že to dokázala. V pozadí je jejím hlavním cílem nepochybně přežití režimu. Udělala pravděpodobně vše, co bylo v jejích silách, aby je zajistila. Ale samozřejmě ani ona není všemocná.

Celý svět soudí, že důsledkem severokorejské akce bude rozšíření jaderného zbrojení, především v regionu. Souhlasím. Očekávám, že ve velmi krátké době zahájí svůj vlastní program Japonsko. Za ním bude následovat Jižní Korea. A pak - o tom všichni mlčí - přijde na řadu Tchaj-wan, čímž se stane skutečností plně nukleárně vyzbrojená severovýchodní Asie. Je to dobře nebo špatně? Odpověď závisí na tom, z čího hlediska se díváte.

Nejvíce nespokojeny jsou určitě Spojené státy. V době, kdy jejich faktická moc všude upadá, zůstávala severovýchodní Asie poslední oblastí, kde měly USA zdánlivě silnou převahu. To skončilo. Bushův režim neví co si počít. Prosazoval rychlé potrestání Severní Koreje v Radě bezpečnosti OSN. Vše, čeho dosáhl, byl ovšem jen chabý kus papíru - rezoluce, která je sice jednomyslná, ale kterou mohli napsat i Severokorejci. Pokud by s takovou rezolucí souhlasila demokratická administrativa, John Bolton by byl první, kdo by ji odsoudil pro její slabost. Ale protože Bolton je Bushův velvyslanec v OSN, uvítal rezoluci jako velký úspěch. Condoleezza Rice jeho rétorikou přesvědčena nebyla a vydala se na okružní cestu po severovýchodní Asii se slovy, že nemůže nikoho nutit, jak má onen chabý kus papíru uskutečňovat. Přesto „očekává“, že Čína a Jižní Korea budou dodržovat závazky, které podle ní mají, což ovšem tyto země vůbec nemíní dělat a otevřeně to říkají.

Japonsko tvrdí, že je velmi znepokojeno a sdílí tvrdou pozici USA. Omluvte prosím mou skepsi. Nestal se Šinzo Abe premiérem díky svému slibu, že udělá z Japonska „normální“ zemi? To je šifra pro změnu ústavy, vytvoření plnohodnotné armády a získání jaderných zbraní. Severokorejský jaderný výbuch poskytuje Abemu bezprostřední zdůvodnění a on ho také využi. Neokonzervativci v USA ho k tomu ostatně otevřeně vyzývají. Myslí si, že se tím posílí postavení USA v regionu a zvýší pravděpodobnost vojenské akce proti Severní Koreji.

Japonský jaderný program ovšem může mít opačný následek. Nejdůležitějším faktorem, který poutal Japonsko po uplynulých padesát let ke Spojeným státům, byla jeho závislost na jaderném štítu USA. Jakmile bude mít Japonsko vlastní jaderné zbraně, může se stát nezávislejším. A dříve nebo později si tuto možnost uvědomí.

Čína je samozřejmě nespokojena, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že jednání Severní Koreje odhaluje meze její moci. Čína se zdá být v této situaci stejně bezmocná jako Spojené státy. Kromě toho šíření jaderných zbraní není v jejím zájmu. Čína si nedělá starosti se Severní Koreou. Znepokojuje ji Japonsko a především Tchaj-wan.

Čínu a Jižní Koreu spojuje zoufalá touha po přežití severokorejského režimu (v programu nemají žádnou jeho „změnu“). Obě země sázejí na to, že v Severní Koreji vyvolají různými způsoby hospodářské pomoci pozvolnou a nenásilnou liberalizaci - spíše po způsobu Teng Siao-pchinga než Gorbačeva. Zdali je toto jejich přání realistické teprve uvidíme. Mají ale jinou možnost než sázet na ně a pracovat pro ně?

Jižní Korea je ze všech pěti mocností v nejobtížnějším postavení. Jedině v ní je veřejné mínění rozděleno na dvě poloviny - na přívržence vládní strany, která věří v „angažmá“ se Severní Koreou a přívržence opozice, která chce kopírovat japonský postoj těsného spojenectví s USA. Tento rozštěp sehraje nepochybně významnou úlohu v příštích prezidentských volbách.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 196

Překlad se souhlasem autora © Rudolf Převrátil

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center