I. Wallersten, 198, Poučení? Vietnam, Indonésie a Irák

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 198, Dec. 1, 2006

Poučení? Vietnam, Indonésie a Irák

George W. Bush nedávno navštívil Vietnam a Indonésii. Tuto příležitost využil podobně jako média k úvahám o „poučení“ z vietnamské války, přičemž měl na mysli její význam pro politiku USA v Iráku. Možná by ale bývalo užitečnější zamyslet se nad poučením z Indonésie a nad rozdílným přijetím, kterého se Bushovi dostalo v uvedených dvou zemích.

Vietnam je dnes jednou z mála zemí světa, v níž U.S. Secret Service dovolí Bushovi, aby se přepravoval veřejně s velkým doprovodem vozidel, v motorkádě. Za svého pobytu Bush prohlásil, že by zkušenost z Vietnamu měla naučit Spojené státy trpělivosti a dodal slova, která citoval každý zpravodajský servis: „Uspějeme, jestliže to nevzdáme.“

Pouze George W. Bush mohl říci, že si z Vietnamu bere poučení, že Spojené státy v Iráku uspějí, pokud z něj neodejdou. Protože, což by měl vědět dokonce i on sám, ve Vietnamu to Spojené státy vzdaly. Měla být Bushova poznámka kritikou Richarda Nixona za to, že odešel, že neměl dost trpělivosti, aby zvítězil? Nebo to bylo pouze bezduché zopakování jeho irácké linie „držet kurz“ bez ohledu na to, co se stalo ve Vietnamu?

Jaká nejzřejmější poučení lze vyvodit z dlouhé války ve Vietnamu? Jedním z nich je, že Spojené státy byly poraženy malou zemí, která se jim svou vojenskou výzbrojí vůbec nemohla rovnat. Druhým je, že dlouhá válka hluboce rozdělila americký lid a vážně a dlouhodobě podkopala ekonomickou sílu Spojených států. Třetím, že přestože Vietnam porazil Spojené státy, a možná právě z tohoto důvodu, je dnes Vietnam pro USA jednou z nejpřátelštějších zemí na světě, vlastně jednou z mála přátelských zemí.

Ostentativně uváděným důvodem, proč Spojené státy bojovaly ve Vietnamu, byla nutnost čelit komunismu a zajistit, aby se nešířil „dominovým efektem“ po jihovýchodní Asii. A vida – ve Vietnamu dnes stále vládne komunistická strana, vůči Spojeným státům je ve skutečnosti přátelská, k žádnému dominovému efektu nedošlo. Proč tedy Spojené státy obětovaly tolik životů a peněz? Možná by bývalo rozumnější vůbec se do této věci nepouštět.

Prezident Bush pokračoval do Indonésie, kde strávil několik hodin zabarikádovaný ve vládním paláci. Žádné motorkády, nezůstat ani jednu noc – příliš nebezpečné. Takže se podívejme na politiku USA v Indonésii. Na rozdíl od Vietnamu tam byla intervence USA „úspěšná“. CIA pomohla zorganizovat svržení Sukarna, vůdce celosvětové skupiny „neangažovaných zemí“, protože se někdo v USA domníval, že je příliš přátelský vůči Sovětskému svazu. Vládcem se místo něj stal pravicový generál Suharto. Ten se okamžitě pustil do masového vyvražďování Komunistické strany Indonésie, největší na světě mimo států, kde byly komunistické strany u moci.

Indonésie je také státem s největší muslimskou populací na světě. Indonéský islám byl podle celosvětových měřítek docela „umírněného“ druhu. Po pádu Sukarnovy světské vlády ale indonéská vláda považovala za potřebné vzít v úvahu politické názory muslimských stran. V Indonésii došlo k onomu „dominovému“ efektu, který se neobjevil ve Vietnamu. Jenomže ho způsobila politika USA v Iráku. Mnoho indonéských muslimů, snad i většina, považuje dnes Spojené státy za nepřítele islámu a je velmi pobouřeno. Kdyby Djakartou projížděla motorkáda, pravděpodobně by na ni házeli kamením. A tak ji Secret Service zarazila.

Jaké poučení tedy máme vyvodit? Jedna z mála komunistických vlád zbývajících v roce 2006 je relativně vzato přítelem Spojených států. A v zemi, kde jsme zařídili vyhubení komunistické strany, je pro prezidenta USA fyzicky nebezpečné, aby do ní vkročil.

Dostane se americkému prezidentovi, který za dvacet let navštíví Irák, takového přijetí, jaké zažil George W. Bush ve Vietnamu, nebo v Indonésii?

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center