Fernand Braudel Center, Binghamton University
http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm
Komentář
201, Jan. 15, 2007
Etiopie jede na tygrovi
Etiopský premiér Meles Zenawi
musel studovat nádherné úspěchy preventivní invaze
V obou uvedených případech si byl vetřelec jist svou vojenskou převahou a byl přesvědčen, že ho bude většina obyvatel oslavovat jako osvoboditele. Zenawi tvrdí, že pomáhá USA v jeho celosvětovém boji proti terorismu. A Spojené státy mu samozřejmě nabídly nejen zpravodajskou podporu, ale na pomoc Etiopcům poslaly také letectvo a speciální jednotky.
Místní situace se ale vždy od sebe trochu liší. Stojí proto za námahu podívat se na nedávné dějiny zemí takzvaného Afrického rohu, jehož země v posledních čtyřiceti letech poměrně snadno přecházely v geopolitice z jedné strany na druhou.
Po celou první polovinu
dvacátého století byla Etiopie symbolem odporu Afriky vůči evropskému
imperialismu. Etiopci porazili roku
1896 u Adowy italské koloniální vojsko a uchovali si nezávislost. Když to
Itálie roku 1935 zkusila znovu, císař Haile Selassie šel do
Společnosti národů a požadoval kolektivní bezpečnostní akci
proti útočníkovi. Nikdo mu nepomohl. Etiopie se pak stala v celém
černošském světě symbolem celého kontinentu. Barvy její vlajky
se staly barvami Afriky. A koncem druhé světové války získala Etiopie
znovu nezávislost.
Když se roku 1963 s obtížemi rodila Organizace africké jednoty (OAJ),
Haile Selassie využil svou prestiž k tomu, aby sehrál roli
prostředníka mezi státy s rozdílnými názory. OAJ si za své sídlo
zvolila hlavní město Etiopie Addis Ababu. Nicméně i když Etiopie
sehrávala v celé Africe tuto symbolickou roli, doma v ní vládla
represivní aristokratická státní mašinérie. Když pak v 70. letech postihl
zemi hladomor, rychle začala růst nespokojenost. Roku 1974 vypukla
revoluce proti „feudální“ monarchii, kterou vedl armádní důstojník
Mengistu Haile Mariam. Mengistu vytvořil vojenskou vládu, jež se zakrátko
přihlásila k marxismu-leninismu.
Vztahy mezi Spojenými státy a Etiopií byly až do nástupu Mengistua velmi
přátelské. Soused Etiopie, Somálsko, měl naopak se Spojenými státy
vztahy značně napjaté. Mělo už tehdy vojenskou vládu,
v jejímž čele stál Siad Barre. Somálsko se však hlásilo k
„vědeckému socialismu“ a udržovalo velmi těsné vztahy se
Sovětským svazem, kterému nabídlo námořní základnu. Po převratu
roku 1974, když Mengistu prohlásil svou vládu za marxisticko-leninskou,
Sověti pustili Somálsko k vodě a padli si do náruče
s větší a významnější Etiopií. A tak si zase Spojené státy padly
do náruče se Somálskem a převzaly námořní základnu.
Abychom porozuměli tomu, co se dělo dál, je třeba pár slov o etnickém složení obou zemí. Etiopie je staré křesťanské království dlouho ovládané amharskými aristokraty. Žije v něm další křesťanská skupina, Tigrejci, mluvící odlišným jazykem. Další dvě větší skupiny představují Oromci (z nichž polovina jsou muslimové) a muslimští Somálci. Navíc koncem druhé světové války byla k Etiopii připojena italská pobřežní kolonie Eritrea. Za Haile Selassieho měli v zemi výsadní postavení Amharové a Eritrea vedla válku za nezávislost. Bez Eritreje nemá Etiopie přístup k moři.
Se Somálskem tomu bylo zcela jinak. Existovaly dvě kolonie - Italské Somálsko a Britské Somálsko. Italské Somálsko získalo nezávislost roku 1960, když se likvidovaly italské kolonie, a Britské Somálsko bylo k němu připojeno. Když v 60. letech začaly mnoho afrických zemí pustošit etnické konflikty, všeobecně se soudilo, že ze všech afrických zemí právě Somálsko nikdy etnický konflikt nepozná, protože skoro všichni obyvatelé jsou etničtí Somálci, mluví somálsky a vyznávají islám.
Lidé v obou zemích reptali pod svými diktaturami. A když skončila
studená válka, byl konec také oběma vládám. Mengistu i Barre byli svrženi
roku 1991.
Namísto Mengistua nastoupilo tigrejské osvobozenecké hnutí, jež na
začátku mluvilo „maoistickým“ nacionalistickým jazykem. Aby se odlišilo od
Mengistuova režimu, přistoupilo na nezávislost Eritreje, čehož ovšem
později začalo litovat. Hlavním tématem nové vlády se zakrátko stala
nadvláda křesťanů (případně také Amharů),
začala povstání Oromců a Somálců. Aktivisté hnutí za lidská
práva nepovažují Zenawiho vládu za moc lepší než Mengistuovu.
V Somálsku se rozpadl „dokonalý“ etnický stát, když jednotlivé
somálské klany začaly navzájem bojovat o moc. Po roce 1991 se Spojené
státy začaly sbližovat s novým etiopským vůdcem Melesem Zenawim,
který zcela opustil svůj dřívější „maoismus“. Somálsko bylo
odsunuto na vedlejší kolej. Když do něj Spojené státy vyslaly na
„humanitární“ misi vojsko, aby potlačilo nepokoje, dostaly brutální
výprask, kterému dnes říkáme „Blackhawk down“, a zase se stáhly. Pokračovala
dlouhá občanská válka za účasti mnoha stran. V roce 2006 ovládla
hlavní město Mogadišo skupina s názvem Svaz islámských soudů
(UIC), vyhnala soupeřící kmenové náčelníky a nastolila poprvé po více
než desetiletí relativní mír.
Spojené státy viděly v UIC obdobu Tálibánu a spojence al-Kajdá. Stejného
názoru byl Zenawi. A tak se Etiopie rozhodla vpadnout do Somálska, vypudit UIC
a podepřít bezmocnou ústřední vládu, která sice existovala na
papíře od roku 2004, ale nebyla schopna ani vstoupit do hlavního
města. A tak jsme zase v tom. Etiopie (se Spojenými státy)
samozřejmě vyhrála první kolo. UIC opustil Mogadišo. Somálci ale
nevítají Etiopce jako osvoboditele. Opět spolu navzájem bojují klanoví
vůdci, v Mogadišu opět vládne zmatek. Etiopská vláda musí
čelit potížím nejen v Somálsku, ale stále více také doma.
Tak jako se Izrael musel stáhnout z Libanonu, tak jako Spojené státy
budou muset udělat totéž v Iráku, i Etiopie bude muset brzo odejít ze
Somálska. Vnitřní situace v Somálsku se v důsledku jejího
preventivního útoku zlepšovat nebude. Preventivní útok je vždy potenciální
bumerang. Buď v něm s převahou zvítězíte, nebo
těžce prohrajete.
© Immanuel Wallerstein, komentář č. 201, 15.1.2007
Překlad se souhlasem autora Rudolf Převrátil
© Immanuel
Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení,
včetně překladů a umísťování v nekomerčních
médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com,
1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a
jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že
nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o
copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.
Tyto
komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe
současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových
titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.
Pošlete tento
komentář kolegovi/kolegyni
Seznam
předchozích komentářů
v angličtině a v překladech do jiných jazyků
Domovská stránka Fernand Braudel Center