Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 227, 15.02.2008

Odejít: nejméně špatná varianta

S výjimkou otužilého houfu neokonzervativních optimistů a oficiálních apologetů Bushova režimu se dnes skoro všichni shodují v tom, že Spojené státy zabředly v Iráku do ošklivého a sebezraňujícího maléru. Vedou vleklou válku s partyzány, kterou nemohou vyhrát. Přitom velmi mnoho kritiků invaze USA do Iráku jak ve Spojených státech tak v Evropě opakovaně říká, že Spojené státy nemohou „jen tak odejít“. Co znamená neodejít není moc jasné, ale podle všeho to znamená udržovat v Iráku po značně dlouhou dobu vojska a základny USA, zatímco se Spojené státy budou marně snažit, aby irácká vláda, které dělají poručníka, dosáhla přiměřený stupeň kontroly nad územím Iráku a aspoň trochu obnovila podmínky pro mírový život občanů.

Zkoumejme, proč se říká, že Spojené státy nemohou „jen tak odejít“. Existuje dlouhý seznam důsledků, na první pohled docela věrohodných. Jedním z nich je vypuknutí všeobecné občanské války v Iráku. Může to být pravda, i když mnoho Iráčanů má pocit, že přesně takovou občanskou válku už prožívají, dokonce za přítomnosti vojsk USA.

Druhým důvodem je, že by to znamenalo ovládnutí Iráku džihádisty typu al-Kajdá. Taková možnost sice existuje, ale její pravděpodobnost není velká. V každém případě je to především přítomnost vojsk USA v Iráku, co vytvořilo podmínky pro nábor Iráčanů do takových organizací. Za Saddáma v Iráku vůbec neexistovaly. Invaze USA vedla k jejich vzniku v Iráku. Pokud jde o Afghánistán, Tálibové tam samozřejmě byli už před vstupem vojsk USA. V důsledku invaze přišli o ústřední vládní moc. Zdá se ale, že teď ji získávají zpět bez ohledu na přítomnost určitého množství vojsk USA a NATO. Navíc je zcela nejasné, jak dlouho tam budou vojska NATO ochotna zůstat.

Třetím důvodem je, že stažení USA by znamenalo posílení vlivu Íránu v Iráku a obecněji na celém Středním východě. To také může být pravda, ale nejserióznější analytikové se domnívají, že invaze USA už nyní nejvíc prospívá právě Íránu. Zničila vážného protivníka Íránu, Saddáma Husajna. V jejím důsledku získali v Iráku značnou moc šiíté a Kurdové. Obě skupiny mají těsné vazby na Írán a je pravděpodobné, že budou tyto vztahy dál udržovat a ještě rozvíjet. Nic nenaznačuje, že přítomnost USA oslabuje pozici Íránu. Právě naopak.

Čtvrtým důvodem je, že stažení by poškodilo přístup USA k ropným zdrojům Středního východu. Ovšem přítomnost USA vedla k poklesu irácké produkce, nikoli k jejímu zvýšení, a dokud bude válka pokračovat, situace se nijak podstatně nezlepší. Navíc úpadek americké moci způsobený neúspěšnou invazí vedl Saudskou Arábii, Írán a další producenty k tomu, aby začali posilovat svou roli jako dodavatelů ropy do Číny, Indie a dalších zemí, z dlouhodobého hlediska na úkor Spojených států.

Pátým důvodem je, že stažení vojsk a zrušení základen by znamenalo neuvěřitelné ponížení Spojených států, přiznání vlastní porážky a ztrátu moci. Kromě toho by bylo vnímáno jako „zrada“ všech vojáků, kteří v Iráku bojovali a umírali. To je nepochybně pravda. Otázkou je, jestli se to už tak jako tak neděje. A ještě větší otázka zní, zdali je „podporou“ těch, kdo bojovali a padli, vysílání dalších vojáků, aby bojovali a umírali ve válce, která nebude vyhrána.

Zkoumejme alternativy, které stojí před Spojenými státy. Jedinými dvěma skutečně realistickými alternativami je vykázání iráckou vládou nebo „odchod“ z vlastní vůle. Přes všechny řeči o nesmiřitelných etnických rivalitách panujících v Iráku bychom neměli podceňovat sílu iráckého nacionalismu jak mezi sunnity, tak mezi šiíty. Až po roce 2009 zjistí, že pravděpodobná demokratická administrativa Spojených států bude dál tlachat o stažení, je pravděpodobné, že obrovsky vzroste tlak na vytvoření jednotné fronty sunnitů a šiítů, která může vzniknout pouze na základě potřeby zbavit se všudypřítomné nadvlády USA. Už nyní jsme svědky tichých jednání, které v tomto ohledu probíhají. Pokud jde o Kurdy, pokud si zachovají přiměřenou míru autonomie, po určitém zdráhání se s takovou autonomií spokojí, protože to pro ně bude v současné situaci nejlepší řešení. Považuji to za nejpravděpodobnější vyústění současné situace.

Jaké by tedy byly kladné stránky „odchodu“? Vyjasněme nejdřív, co odchod znamená. Znamená prohlášení vlády Spojených států, že stáhne bez výjimky všechna vojska a uzavře všechny základny v Iráku řekněme do šesti měsíců od data oznámení. Je to je lepší než být vykázáni (to jest oficiálně požádáni, abychom odešli) novou vládou, která vzejde z nové nacionalistické aliance v Iráku? Samozřejmě ano. Stažení USA by znamenalo první krok na dlouhé a obtížné cestě k vyléčení Spojených států z nemocí, které jim způsobila jejich imperiální náruživost, první krok v bolestné snaze o obnovení dobrého jména Spojených států ve světovém společenství.

Odchod bude vskutku obtížný a bolestný. Ale pro Spojené státy je stažení stejně nutné, jako pro alkoholika, který činí první krok na cestě k úplnému odřeknutí se své chorobné závislosti.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 227, 15.2.2008

Překlad z angličtiny se svolením autora Rudolf Převrátil

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center