I. Wallersten, 266, Znovu Írán: co když všichni blufují ?

Fernand Braudel Center, Binghamton University

http://fbc.binghamton.edu/commentr.htm

Komentář 266, 1.10.1009

Znovu Írán: co když všichni blufují ?

Írán je opět v popředí veřejné diplomacie. Prezident Obama, premiér Spojeného království Gordon Brown a prezident Francie Nicolas Sarkozy uspořádali společnou tiskovou konferenci, na níž navenek dali Íránu další z řady ultimát: aby se do prosince tohoto roku podřídil jejich požadavkům, které nazvali „požadavky mezinárodního společenství“, jinak přijdou nové sankce. Obama řekl, že Írán „porušuje ustanovení, které musí dodržovat všechny země“.

Bezprostředním důvodem byl fakt, že Írán oznámil – podle názoru uvedených tří západních vůdců „přiznal“ -, že nedaleko města Kum buduje zařízení, v němž bude 3 000 odstředivek na obohacování uranu. Podle Obamy je jejich počet příliš malý na uváděný účel, totiž výrobu elektřiny, ale dobře odpovídá výrobě materiálu pro jaderné bojové hlavice. Ergo, Írán lže o svých záměrech.

Zdá se, že západní zpravodajské služby zjistily existenci této stavby už před nějakou dobou a nyní ji považují za přesvědčivě dokázanou. Z pohledu Západu Írán ohlásil stavbu pouze proto, že si uvědomil, že ji západní zpravodajské služby odhalily a chystají se sdělit tuto skutečnost celému světu. Prezident Ahmadínedžád říká, že podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT, Nuclear Non-Proliferation Treaty) je Irán povinen oznámit existenci takové stavby pouze šest měsíců před jejím uvedením do provozu, což je důvod, proč ji ohlašuje teprve teď.

Ať je jak chce, Obama z toho dělá velkou věc a používá tento nový uznaný fakt (stavbu továrny) jako základ pro prosazení dalších sankcí OSN vůči Íránu. Obama zřejmě doufá, že tato skutečnost umožní přesvědčit Rusko a Čínu, aby podpořily novou sankční rezoluci Bezpečnostní rady OSN, nebo ji aspoň neodmítly.

Stanovisko pravice v USA a Izraelců v podstatě zní: „vždyť jsme vám to říkali“. Írán podle jejich názoru od začátku lhal, lže dál a musí být proto tvrdě potrestán. Je zřejmé, že uvažují nejen o pouhých sankcích, ale také o bombardování továrny (a nepochybně také dalších známých jaderných továren).

Jsme tedy na prahu dalších sankcí? Nebo dokonce bombardování Íránu buď Spojenými státy, nebo Izraelem s mlčenlivým souhlasem Spojených států? Je to možné, ale nemyslím, že k tomu doopravdy dojde. Myslím si, že jsme svědky gigantického blufování všech zúčastněných.

Začněme Íránem. Vždy jsem souhlasil s pravicí USA a Izraelem, že Írán zamýšlí dosáhnout status jaderné mocnosti. Liším se od nich jen v tom, že se mi to zdá být normální a nevyhnutelné, a vůbec ne geopolitická katastrofa.

Z hlediska Íránu existují v jeho blízkosti tři jaderné mocnosti – Indie, Pákistán a Izrael -, které nejenže nikdy nepodepsaly NPT, ale skutečně mají jaderné zbraně, hodně jaderných zbraní. Nicméně nejsou obviňovány, že porušují normy „mezinárodního společenství“. Takže si Íránci říkají, proč pořád někdo na Íránu něco vidí? Írán na rozdíl od těchto tří blízkých zemí podepsal NPT a dosud neporušil konkrétní ustanovení této smlouvy. Nicméně je veřejně obviňován z mnohem menšího porušování mezinárodních norem, než jakého se dopustily ony tři zmíněné země. Brazilský prezident Lula upozorňuje, že Brazílie také obohacuje uran, a nevidí nic špatného na tom, když Írán dělá totéž.

Proč Obama vystoupil se svým prohlášením právě teď, když o výstavbě továrny v Íránu už nějakou dobu věděl? Tvrdí, že si chtěl být absolutně jistý kvalitou svých zpravodajských údajů. Je ale také jasné, že ohlášení právě v tento okamžik mu velmi pomůže doma. Pravice USA útočí na Obamu kvůli jeho návrhům týkajícím se zdravotní péče a jeho údajnému váhání, zda vyslat další vojska do Afghánistánu. Tvrdá řeč na adresu Íránu ho trochu ochrání na pravém křídle a může posílit jeho pozici v těchto dalších otázkách.

Totéž lze říci o Íránu. Ahmadínedžád stejně jako Obama má určité vnitropolitické potíže. Je zcela zřejmé, že tvrdá řeč na adresu Západu mu umožní mobilizovat k podpoře svého režimu íránské nacionalistické cítění, zejména pokud ho k takovému vystupování nutí svou tvrdou řečí Západ.

Rusko a Čína vždy tvrdily, že přísnější sankce jsou kontraproduktivní. Obě země mají ekonomický a geopolitický zájem na udržování přiměřeně dobrých vztahů s Íránem. Samozřejmě nechtějí také zajít příliš daleko v popuzování Spojených států. Takže obě budou pravděpodobně dál jednat zvolna a opatrně, a také nejednoznačně. Prezident Medveděv může v září sdělit Obamovi stanovisko, jež je kritické k Íránu a které Obama uvítá úsměvem. To ale neznamená, že v prosinci bude Rusko hlasovat pro rezoluci s opravdu přísnými sankcemi. Kdyby nic jiného, Rusové (ani Číňané) ve skutečnosti nevěří, že další sankce dokáží změnit základní postoj Íránu, stejně jako tomu nevěří mnoho analytiků v západním světě.

Pokud jde o vojenskou akci, vezměme v úvahu následující: na Obamovi už žádá generál Stanley McChrystal podstatné zvýšení vojenské angažovanosti USA v Afghánistánu. Zatím ještě pořád není jasné, do jaké míry podpoří tento požadavek ministr obrany Robert Gates. Proti návrhu se už staví významná opozice mezi politiky Demokratické strany. A veřejnost USA má podle všeho silné pochybnosti. Obama nyní opět zvažuje dlouhodobou strategii.

Myslím, že se Obama pravděpodobně poddá, přinejmenším zčásti, a schválí vyslání dalších vojsk. Myslím také, že je krajně nepravděpodobné, že by podobně zvýšily počet svých vojsk jiné země NATO. Mnohem pravděpodobnější je, že budou svá vojska dál stahovat. Vzhledem k této situaci v Afghánistánu, kdo ve Spojených státech podpoří skutečnou vojenskou akci proti Íránu? Obama? Sbor náčelníků štábů? Americká veřejnost? Řekl bych, že taková vojenská akce je krajně nepravděpodobná. A Izraelcům bez ohledu na jejich úzkosti a přání nebudou schválena potřebná práva přeletu.

Na čem tedy celkově jsme? Svět se dostal do slepé uličky. Spousta slov a velmi málo skutků. Přeje si právě to Ahmadínedžád? Pravděpodobně ano. Odsoudí to pravice USA a Izraelci? Pravděpodobně ano. Může Obama něco udělat ke změně situace? Nevidím, co by mohl. Budoucí historikové to zhodnotí jako další v řadě dokladů upadajícího geopolitického vlivu Spojených států. Mohli by také říci, že Írán ve svém vzdoru proti rezolucím Rady bezpečnosti OSN jednal stejně, jako před ním za předchozích padesát let jednalo už mnoho jiných zemí. Nic víc, nic méně.

Z angličtiny přeložil se souhlasem autora Rudolf Převrátil

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Pošlete tento komentář kolegovi/kolegyni

Seznam předchozích komentářů v angličtině a v překladech do jiných jazyků

Domovská stránka Fernand Braudel Center